Rozvod rodičů

Rozvádějící se rodiče k nám chodí denně, resp. jeden z nich, když obě strany zastupovat nemůžeme. Tento rodič se zpravidla na svůj životní příběh dívá toliko svýma očima, v ojedinělých případech, u těch uvědomělejších, i očima svého partnera, tedy druhého rozvádějícího se rodiče. Bohužel ve fází konfliktu, beznaděje a soustředění se na majetkové otázky rozvodu se poněkud vytrácí pohled toho nejvíce zasaženého, což je právě společné nezletilé dítě. 

Zájmy dítěte

Často musíme rodiče upozorňovat na to, že by se na budoucí rodinné uspořádání měli dívat právě také z pohledu jejich dítěte a respektovat co nejvíce jeho názor. Rodiče by se pak, ideálně za pomoci odborníka, a to nejčastěji psychologa, společně dítěte měli zeptat, jak si představuje budoucí rodinné uspořádání. Je nutné zohlednit, že pokud se již rodiče rozvádějí, neměli by dítěti brát alespoň nějakou životní jistotu, která jim zbývá, tedy kontakt se sourozenci, prarodiči, dalšími příbuznými, spolužáky a kamarády. Nejvhodnější je tedy zachovat stávající školské zařízení, volnočasové aktivity, stávající kontakty s prarodiči, a co nejvíce ze života, na který bylo dítě dosud zvyklé. V žádném případě není v zájmu dítěte, aby ho některý z rodičů ovlivňoval ve svůj prospěch, když tato manipulace s dítětem může být soudem negativně vyhodnocena proti ovlivňujícímu rodiči. 

Konec partnerského vztahu rodičů

Z psychologického hlediska je potřeba dítěti neustále opakovat, že skončení partnerského vztahu rodičů není jeho vinou, že se jedná pouze o rozhodnutí rodičů, které dítě nijak nezapříčinilo. Rodiče by měli dítěti vysvětlit, že svůj názor bude moci v průběhu soudního řízení vyjádřit před sociálním pracovníkem či soudem, bude-li si to přát, a že jeho názor je velmi důležitý pro rozhodnutí soudu o jeho budoucích poměrech. Dítě by také mělo vědět, že kterákoli forma péče, tedy ať již výlučná, střídavá či společná, neupírá ani jednomu z rodičů jeho práva podílet se na výchově. Žádný z rodičů nemá víc práv, než ten druhý.